21.7. – 30.7. 2006
Účast:
Radoňovi: všichni
+ Robin
Janovští: Irča, Pavel, Míša
Müllerčata: Monika, Bára, Anča
(+ ve vlaku Jana s Pálešem)
Deník chodcův:
Den 1. Cesta vlakem (z Ostrova 20:15, z Prahy 00:52, tedy vlastně až druhý den)
Den 2. Příjezd do Popradu v 10:30.
První déšť už cestou autobusem do Telgártu. Výstup na Královu Hoľu a bouřka kousek pod vrcholem. Máme umyté nohy aani jsme se nezuli 
Spíme na půdě salaše na Ždiarskem sedle.
Den 3. Vstáváme brzy, abychom se nasnídali na Andrejcovej útuľně. Nakonec vyrážíme hodinu a půl po budíčku.
Snídaňo-svačino-oběd na Andrejcovně.
Varování o polomech nelhala. Z kopce i do kopce přeskakujeme stromy. A prý nás to nejhorší teprve čeká! :-X
Spíme na Sedle Priehyba (nebo “Priehybu”? To se nemůžem shodnout)
Den 4. Začínáme prudkým stoupáním a první polomy na sebe nenechají dlouho čekat. Hned v půlce prvního nás chytá bouřka. Táta ji odhaduje na půl hodiny. Nakonec sedíme pod pláštěnkami za blesků, lijáku a masážních krup (jako bonus-GRÁTIS!) víc než hodinu.
Na prvním rozcestníku zjišťujeme, že jsme hodinový úsek šli 4 (slovy ČTYŘI) hodiny.
Polomy a slabé přeháňky pokračují celý den. Na Útuľňu Ramža dorážíme v deset hodin večer.
Den 5. Po bouřce (naštěstí přečkané pod střechou) a rozhovoru s Poláky, jdoucími proti nám, jsme se rozhodli vyhnout polomům a jít menší oklikou. Jediným zádrhelem je půlhodinové šplhání strání po vyklizeném polomu zpět na cestu.
Ale na Čertovici mají české pivo (Kozla a Plzeň)!
Den 6. Příkře stoupáme z Čertovice po sjezdovce směrem na nejvyšší horu Nízkých Tater – Ďumbier. Ubytujeme se pod jeho vrcholem v chatě M.R.Štefánika. Část z nás se vydává šplhat nahoru, část naopak sestupuje ke vchodu do Jaskyně mrtvých netopierov. Prohlídka je nádherná, jen trochu nebezpečná, ale je tam děsná kosa: 3°C!
Večeříme v hospodě a uleháme osprchovaní do měkkých postelí. Prostě PARÁDA!!!
Den 7. Cesta je konečně hřebenovka a ne opičí dráha. Morálka týmu stoupá, i když docházejí síly. JInak den ubíhá celkem bez zápisuhodných situací. Výjimkou je jeden svišť, kterého se snažíme fotit z dálky.
jinak jsme vystoupili na Chopok a spíme v Útuľně pod Chabencom. Mají výbornou fazolačku a za chvíli bude i guláš.
PS: menší mystifikace: Nespíme v útuľně, ale ve stanech před ní. Ušetříme aspoň na ten guláš – je výbornej
Den 8. Od útuľny stoupáme prudce zpátky na hřeben. Čeká nás jedno z největších stoupání – na Veľkou Chochuľu – a pak ještě velké klesání dolů do Hiadelského sedla, kde spíme. Je to skutečně o klouby. Táta doráží o holi a s bandáží na kotníku. Ještě že už zítra končíme. K večeři dojídáme většinu zásob.
Den 9. V noci nám něco šramotilo kolem stanů a pes dalších turistů dlouho vystrašeně štěkal, takže se Monika bála, že je tam medvěd.
Ráno obcházíme Kozí Chrbát po žluté a brzy odpoledne dorážíme do Donoval. Máme docela potíže sehnat oběd.
Poté hurá autobusem do Ružomberka a po prohlídce města a opětovném setkání s Janou a Láďou na vlak.
Den 10. Vpůl čtvrté stavíme v Praze a vystupují Janovští i Müllerovky.
My dorážíme do Ostrova před osmou ráno, trochu si odpočineme a odpoledne vyrážíme na Lužnici.
